Včelí ohrožení

Divoké včely medonosné jsou mnohem méně viditelné než včelstva chovaná včelaři, přesto představují důležitou součást evropské biodiverzity.

Nový výzkum naznačuje, že volně žijící populace jsou vystaveny značnému tlaku a modelování ukazuje, že jejich počet by mohl prudce klesnout, pokud by se do nich nadále nepřesouvala včelstva z chovaných populací.

Skrytá součást života evropských včel

Včela medonosná západní, Apis mellifera, je běžně spojována s úly spravovanými včelaři, některá včelstva však žijí nezávisle v přírodních nebo polopřírodních prostředích. Mohou obývat dutiny ve starých stromech, skalní štěrbiny a další chráněná místa, kde se rozmnožují a hledají potravu bez pravidelného zásahu člověka.

Výzkumníci odhadují, že volně žijící včelstva tvoří přibližně jednu šestinu evropské populace včel medonosných. Jejich existence je důležitá, protože umožňuje nahlédnout do toho, jak včely medonosné přežívají v méně kontrolovaných podmínkách.

Rozdíl mezi chovanými a volně žijícími včelstvy není vždy jednoznačný. Včely medonosné se mohou mezi oběma skupinami přirozeně přesouvat. Roj, který opustí chovaný úl, si může založit včelstvo ve stromě, zatímco mladé matky z chovaných včelstev se mohou pářit se samci z volně žijících populací.

Výrazný pokles populace

Studie zveřejněná v časopise Conservation Science and Practice zkoumala údaje z monitorování volně žijících včelstev v několika evropských zemích. Výzkumníci spojili pozorování přežívání s populačním modelováním, aby odhadli, jak by se včelstva mohla vyvíjet bez průběžného přílivu včel z chovaných kolonií.

Výsledky ukazují za modelovaných podmínek mediánový pokles přibližně o 56 % během deseti let. Tento výsledek hrál zásadní roli při hodnocení stavu ochrany volně žijících včel medonosných v Evropské unii. Situace se však v jednotlivých oblastech liší.

V některých oblastech se stále nacházejí poměrně stabilní volně žijící včelstva, zatímco jiné populace se zdají být výrazně zranitelnější. Například v Anglii byly zaznamenány kolonie, které zůstávají relativně stabilní, kdežto některé populace jinde čelí většímu tlaku.

Výzkumníci také zdůrazňují, že dostupné informace jsou stále neúplné. V 15 zemích bylo zdokumentováno více než 1 600 hnízdních lokalit, avšak v mnoha částech Evropy stále chybějí komplexní údaje o velikosti populací a jejich dlouhodobém vývoji.

Proč je genetická rozmanitost důležitá

Volně žijící včelstva mohou obsahovat cennou genetickou variabilitu. Na rozdíl od chovaných včelstev čelí některé volně žijící populace environmentálním a biologickým tlakům bez stejné míry lidských zásahů. To vytváří prostor pro přirozený výběr, který může upřednostňovat vlastnosti pomáhající včelstvům zvládat místní podmínky.

Volně žijící evropské populace mohou rovněž uchovávat genetické vlastnosti spojené s regionálními varietami včel medonosných, které se v chovaných populacích vyskytují stále méně.

Pro výzkumníky proto divoká včelstva nejsou jen izolovanými skupinami žijícími mimo obhospodařované úly. Mohou sloužit jako rezervoáry genetické rozmanitosti, které mohou být užitečné při zkoumání odolnosti, tolerance vůči nemocem a přizpůsobování se měnícím podmínkám prostředí.

Působí několik různých tlaků

Pokles populace zřejmě nemá jedinou příčinu. Důležitým faktorem je dostupnost stanovišť, protože volně žijící včelstva potřebují vhodná místa k hnízdění. Úbytek vzrostlých stromů s přirozenými dutinami může snížit počet potenciálních hnízdních lokalit. Změny krajiny mohou rovněž omezovat rozmanitost a dostupnost kvetoucích rostlin, které poskytují pyl a nektar.

Další výzvu představují paraziti a patogeny. Roztoči kleštíci včelí patří mezi nejznámější faktory ohrožující zdraví včel medonosných, zatímco vystavení zemědělským chemikáliím může rovněž ovlivňovat přežívání včelstev. Výzkumníci poukazují také na změny související s moderním včelařstvím, šlechtěním a přesouváním včelstev.

Co znamená zařazení na červený seznam

Mezinárodní svaz ochrany přírody klasifikoval volně žijící včely medonosné v Evropské unii jako ohrožené. Toto hodnocení považuje volně žijící populace za samostatný problém ochrany přírody, přestože patří ke stejnému druhu jako komerčně chované včely medonosné.

Hodnocení vychází z toho, zda se volně žijící populace dokážou udržet bez průběžné lidské pomoci. Podle tohoto přístupu populace, která je silně závislá na příchodu nových včelstev z chovaných úlů, nevykazuje stejnou míru nezávislosti jako soběstačná volně žijící populace.

Ochrana přirozených hnízdních stanovišť

Výzkumníci tvrdí, že ochrana volně žijících včel medonosných vyžaduje pozornost věnovanou prostředí, v němž včelstva přežívají. Starší stromy, rozmanitá vegetace a přirozeně utvářená krajina mohou poskytovat jak vhodná místa k hnízdění, tak zdroje potravy.

Stejně důležité je monitorování. Přesnější údaje o přežívání, rozmnožování a rozšíření včelstev by výzkumníkům umožnily určit, které populace jsou stabilní, které klesají a které jsou obzvláště izolované.

Nová zjištění upozorňují na méně známou stránku ochrany včel medonosných. Výzkum nakonec ukazuje, že ochrana se nemůže zaměřovat pouze na chovaná včelstva. Volně žijící včely medonosné rovněž potřebují vhodné podmínky, aby mohly přežívat samostatně, a jejich ochrana je proto důležitou součástí zachování ekologické rozmanitosti.