Farmy budoucnosti

Představte si město, kde střechy budov poskytují prostor pro pěstování čerstvé zeleniny, odpadní voda se mění v cenný zdroj živin pro rostliny a nevyužívané části budov pomáhají zásobovat místní obyvatele potravinami.

Městské zemědělství nabízí řadu zajímavých možností, jeho skutečná ekologická udržitelnost však stále představuje výzvu.

Výzkumníci z Autonomní univerzity v Barceloně se osm let zabývali tím, jak mohou střešní skleníky produkovat potraviny účinněji. Jejich výsledky ukazují, že i poměrně jednoduchá rozhodnutí, například pravidelná údržba skleníkových střech nebo správná volba hnojiv, mohou výrazně ovlivnit úrodu i dopady na životní prostředí.

Studie publikovaná v říjnu 2026 v časopise Agronomy for Sustainable Development přináší cenné poznatky o budoucnosti produkce potravin ve stále hustěji osídlených městech.

Osm let pěstování rajčat

Výzkum se zaměřil na experimentální střešní skleník v areálu univerzity v Barceloně. Zařízení bylo začleněno přímo do budovy a tepelně s ní propojeno, což vědcům umožnilo zkoumat zemědělskou produkci v městském prostředí.

V letech 2015 až 2023 odborníci sledovali celkem 11 pěstitelských cyklů rajčat. Porovnávali výnosy, spotřebu zdrojů i dopady jednotlivých postupů na životní prostředí.

Jejich cílem bylo najít praktická zlepšení, která by zvýšila produktivitu městského zemědělství a současně snížila jeho ekologickou stopu.

Výsledky upozornily především na dva zásadní faktory: množství slunečního světla dopadajícího na rostliny a účinné hospodaření se živinami během jejich růstu.

Sluneční světlo výrazně ovlivňuje úrodu

Jako nejvýznamnější faktor ovlivňující výnos rajčat se ukázalo přirozené světlo.

Plastové panely pokrývající skleník se postupem času opotřebovávaly a propouštěly stále méně slunečního záření. Výzkumníci spojili toto zhoršování jejich vlastností s poklesem produkce o 31 % během osmiletého sledování.

Po výměně starých panelů v roce 2023 se úroda rajčat zvýšila o více než 56 % ve srovnání s předchozím rokem.

Zjištění naznačují, že pravidelná údržba může být stejně důležitá jako používání moderních zemědělských technologií.

Výrobci často doporučují měnit skleníkové krytiny přibližně po deseti letech. Výzkumníci však navrhují kratší interval, konkrétně čtyři až šest let.

Podle jejich výpočtů by tento přístup mohl zároveň snížit celkovou uhlíkovou stopu skleníku přibližně o 6,7 až 7,7 %.

Odpadní voda jako zdroj hnojiva

Další slibný poznatek se týkal struvitu, minerálu bohatého na fosfor, který lze získávat z městských čistíren odpadních vod.

Fosfor je nezbytný pro růst rostlin. Běžná výroba hnojiv a ztráty živin však mohou přispívat k problémům životního prostředí.

Vědci proto ověřovali, zda by získaný struvit mohl představovat účinnou alternativu při pěstování rajčat.

Zjistili, že optimální dávka 100 gramů na jednu rostlinu přinesla nejvyšší úrodu zaznamenanou během výzkumu. Výsledky byly srovnatelné s použitím běžných minerálních hnojiv.

Tento postup měl také ekologickou výhodu, protože mohl omezit znečištění způsobené odtokem přebytečných živin do vodních toků.

Získávání cenných látek z odpadních vod by tak mohlo městům pomoci budovat oběhové potravinové systémy, v nichž se zdroje opětovně využívají místo toho, aby se bez užitku vyhazovaly.

Jsou vnitřní farmy skutečně ekologičtější?

Vědci porovnali střešní pěstování také s vnitřním systémem, ve kterém rajčata rostla pod umělým osvětlením pomocí světelných diod LED.

Přestože vnitřní pěstování vykazovalo účinné využívání vody, jeho dopady na životní prostředí byly výrazně vyšší kvůli spotřebě elektřiny.

Vnitřní systém vytvořil přibližně 7,06 kilogramu ekvivalentu oxidu uhličitého na kilogram rajčat. U nejúčinnějších cyklů střešního skleníku se tato hodnota pohybovala přibližně mezi 0,54 a 0,94 kilogramu.

Více než 93 % ekologické stopy vnitřního systému připadalo na spotřebu elektrické energie.

Výzkumníci však upozornili na možné řešení. Pokud by veškerá elektřina pocházela ze solární fotovoltaiky, odhadovaná uhlíková stopa vnitřního systému by klesla o 87 %, přibližně na 0,93 kilogramu ekvivalentu oxidu uhličitého na kilogram rajčat.

Výsledky tak ukazují, jak zásadní vliv má na udržitelnost vnitřního zemědělství způsob výroby elektřiny.

Co výsledky znamenají pro města budoucnosti

Zjištění nabízejí praktické poznatky městským zemědělcům, architektům i tvůrcům veřejných politik, kteří chtějí rozvíjet udržitelnější potravinové systémy.

Pravidelná údržba průhledných skleníkových krytin, vhodné dávkování hnojiv a využívání získaných živin mohou zlepšit výsledky pěstování. Obnovitelné zdroje elektřiny zase mohou výrazně zvýšit ekologickou konkurenceschopnost systémů využívajících umělé osvětlení.

Studie především ukazuje, že pokrok často přichází díky průběžnému sledování výsledků a postupnému zlepšování, nikoli pouze díky jedinému technologickému objevu.

Jak budou města hledat nové způsoby, jak pěstovat čerstvé potraviny blíže spotřebitelům, mohou tyto poznatky pomoci proměnit střechy a další nevyužívané prostory v produktivní zemědělské plochy.

Budoucnost městského zemědělství možná závisí na něčem překvapivě jednoduchém: pochopit, jak rostliny využívají světlo, živiny a energii, a následně s těmito zdroji hospodařit co nejpečlivěji.