Leknínův objev

Fotografie sdílená na internetu nasměrovala botaniky k pozoruhodné rostlině, která dosud nebyla vědecky rozpoznána. Kolumbijský obří leknín Victoria colombiana má listy, které mohou dorůstat průměru až dvou metrů.

Jeho oficiální vědecké určení bylo výsledkem několikaletého výzkumu, spolupráce s domorodými komunitami a náročné výpravy do zaplaveného deštného pralesa.

Tento příběh ukazuje, jak se může obyčejný příspěvek na sociálních sítích stát počátkem významného botanického výzkumu.

Fotografie vyvolává otázky

Příběh začal přibližně pět let předtím, než byla rostlina oficiálně popsána. Carlos Magdalena, zahradník a botanický výzkumník z Královské botanické zahrady v Kew, tehdy na sociálních sítích spatřil fotografie obřího leknínu. Jejich autorem byl Jeremiah Harris, který provozuje specializované zahradnictví ve Spojených státech.

Harris se původně domníval, že jde o druh Victoria amazonica, známý obří leknín. Magdalena si však všiml něčeho neobvyklého, a to místa, kde rostlina rostla. Na fotografiích byla zachycena v kolumbijské oblasti Inírida, která ležela mimo dosud známé rozšíření rodu Victoria.

Plánování expedice

Magdalena kontaktoval Mauricia Bernala z botanické zahrady José Celestino Mutis v Bogotě. Společně začali připravovat expedici ve spolupráci s místními příslušníky domorodých komunit, mezi nimiž byli Nilo Rodríguez, Jaime Hernández a Gustavo Melo.

Jejich místní znalosti byly zásadní, protože vodní toky a zaplavené lesy v okolí Iníridy se obtížně prozkoumávají. Po téměř dvou letech příprav se tým vydal na pětidenní cestu s cílem najít rostliny vhodné pro vědecké zkoumání. První pokusy skončily zklamáním. Výzkumníci našli pouze dvě jednotlivé rostliny a ani jedna nekvetla. Květy byly obzvlášť důležité, protože botanici potřebovali plodný exemplář pro herbářovou sbírku.

Poslední pátrání před východem slunce

Zlom nastal pozdě večer, den před plánovaným odletem výzkumníků zpět do Bogoty. Protože zbývalo jen málo času, Magdalena vysvětlil své potíže Gustavu Melovi, zkušenému lodníkovi z domorodé komunity Tucano. Melo věřil, že ví, kde by se mohly nacházet další rostliny.

Přibližně v jednu hodinu ráno se skupina vydala do temného, zaplaveného deštného pralesa, a to směrem od letiště, přestože do plánovaného odletu zbývalo jen asi deset hodin.

Jejich cesta přinesla úspěch krátce před východem slunce. U malého jezera hluboko v lese objevili další populaci, která čítala pět dalších rostlin. Jedna z nich kvetla a poskytla materiál potřebný pro vědecký popis druhu. Celkem tým zdokumentoval sedm rostlin ve dvou jezerech a poté se včas vrátil na letiště.

Čím je tento druh výjimečný?

Kolumbijský obří leknín patří do rodu Victoria, který je známý mimořádně velkými plovoucími listy. Jeho listové čepele mohou dosahovat průměru přibližně dvou metrů, díky čemuž je rostlina působivá i ve srovnání s ostatními obřími lekníny. Výzkum formálně popsal druh Victoria colombiana jako samostatný druh odlišný od jeho příbuzných.

Další geografická analýza, kterou provedl Carlos A. Pedraza-Penalosa, odhalila třetí jezero, kde se rostlina zřejmě také vyskytuje. Satelitní snímky mohou výzkumníkům pomoci najít další populace, ačkoli sezónní změny hladiny vody ovlivňují viditelnost rostlin i dostupnost lokalit.

Vysoká hladina vody může usnadnit plavbu lodí zaplavenými lesy, zatímco při nižší hladině mohou být rostliny na snímcích lépe rozpoznatelné, ale okolní terén může být obtížnější překonat pěšky.

Vzácná rostlina s nejistou budoucností

Tým odhaduje, že ve volné přírodě v současnosti žije pouze 30 až 50 jednotlivých rostlin Victoria colombiana. Takto malá odhadovaná populace činí určení celého areálu rozšíření naléhavou prioritou. Výzkumníci připravují podrobnější průzkum a pracují na hodnocení druhu pro Červený seznam Mezinárodního svazu ochrany přírody.

Mezi možná ochranná opatření patří sběr semen, pěstování rostlin v kontrolovaných podmínkách a zvážení možnosti vytvořit chráněnou populaci v dostupnějším jezeře na území domorodé komunity.

Takové místo by zároveň mohlo nabídnout příležitosti pro šetrně řízený přírodní cestovní ruch a snížit závislost na přístupu do odlehlých lokalit, kde se tento druh v současnosti vyskytuje.

Výzkumníci stále potřebují zjistit, kolik jedinců přežívá, kde jinde se tento druh vyskytuje a jaká opatření by mohla podpořit jeho dlouhodobé přežití. Pokračující spolupráce bude zásadní pro to, aby tento působivý leknín nezůstal pouze zaznamenán ve vědecké literatuře, ale byl také chráněn ve svém přirozeném prostředí.