Ohnivá odolnost

Lesní požáry dokážou zničit rozsáhlá území, spálit vegetaci a vážně poškodit celé ekosystémy.

Pod povrchem se však může skrývat překvapivá schopnost některých rostlinných semen odolat vysokým teplotám a následně znovu vyklíčit.

Vědci z Univerzity v Canterbury na Novém Zélandu zjistili, že některé původní druhy rostlin dokážou přežít teploty až 80 °C. V jednom překvapivém případě dokonce vystavení žáru podpořilo klíčení semen. Výsledky studie, zveřejněné v říjnu 2026 v časopise New Zealand Journal of Botany, mohou pomoci lépe pochopit, jak se původní vegetace obnovuje po lesních požárech.

Proč vědci zkoumali odolnost semen vůči ohni

Lesní požáry představují na Novém Zélandu stále významnější ekologický problém. Vědci proto zkoumají, jak dobře se dokážou místní ekosystémy po takových událostech obnovit.

Výzkumníci se zaměřili na otázku, zda semena ukrytá v půdě dokážou odolat teplotám, které vznikají během požárů. Porovnávali několik původních druhů rostlin s nepůvodními druhy pocházejícími z oblastí, kde jsou požáry běžnější.

Zpočátku předpokládali, že větší odolnost vůči žáru prokážou nepůvodní rostliny, protože se během evoluce častěji setkávaly s požáry. Výsledky však odhalily nečekané rozdíly nejen mezi původními a zavlečenými druhy, ale také mezi jednotlivými rostlinami.

Původní rostliny překvapily svou odolností

Jedno z nejzajímavějších zjištění se týkalo druhu Carmichaelia australis, původní rostliny příbuzné janovcům, která je místně známá jako mākaka. Její semena přežila laboratorní zahřívání na 80 °C. Vystavení tak vysoké teplotě navíc podpořilo jejich klíčení.

To naznačuje, že teplo může za určitých okolností narušit překážky, které semenům brání začít růst. Dalším odolným druhem byl novozélandský kōwhai, jehož semena rovněž přežila teploty dosahující 80 °C. Na rozdíl od mākaky však zahřívání nenarušilo jejich fyzickou dormanci, tedy stav, kdy tvrdý obal semena brání klíčení. Teplo proto jejich růst nepodnítilo.

Výsledky ukazují, že schopnost přežít vysoké teploty a schopnost následně díky nim vyklíčit představují dvě odlišné biologické vlastnosti.

Proč některá semena žár nepřežijí

Jiné původní druhy rostlin byly vůči vysokým teplotám podstatně citlivější. Vědci zjistili, že zahřívání zničilo semena māhoe, tī kōuka, známého také jako novozélandský zelný strom, a keře matagouri.

To naznačuje, že intenzivní požáry mohou zničit semena uložená v půdě a omezit tak možnosti přirozené obnovy vegetace. V oblastech, kde tyto druhy rostou, může jejich návrat záviset na rostlinách, které požár přežily, nebo na semenech, jež se do postiženého území dostanou z okolních stanovišť.

Zjištění zdůrazňují, že jednotlivé původní druhy mohou na stejný požár reagovat velmi rozdílně. Zatímco některé mají dobrou šanci na obnovu, jiné mohou být po rozsáhlém požáru výrazně ohroženější.

Invazní rostliny mají náskok

Studie odhalila také mimořádnou odolnost hlodáše evropského, invazního druhu zavlečeného na Nový Zéland. Jeho semena přežila teploty až 100 °C, což byla nejvyšší hodnota, kterou vědci při pokusech testovali. Zahřívání na 60 °C a více navíc podpořilo jejich klíčení tím, že narušilo dormanci semen.

Tento mechanismus pomáhá vysvětlit, proč se hlodáš po požárech často objevuje ve velkém množství. Jeho semena dokážou přežít intenzivní zahřívání a následně vyklíčit, což mu může poskytnout konkurenční výhodu oproti citlivějším původním rostlinám.

Požáry tak mohou v některých oblastech nechtěně napomáhat šíření invazních druhů. Pokud jejich semena přežijí podmínky, které původní vegetace nezvládne, mohou po požáru rychle obsadit uvolněný prostor.

Co výsledky znamenají pro obnovu lesů

Výzkum přináší cenné poznatky pro odborníky, kteří se zabývají ochranou přírody a obnovou poškozených ekosystémů. Znalost toho, která semena dokážou přežít vysoké teploty, může pomoci předvídat, jak se bude rostlinné společenstvo po požáru měnit.

Je však důležité zdůraznit, že pokusy probíhaly v kontrolovaných laboratorních podmínkách. Skutečné požáry se liší teplotou, délkou působení žáru, hloubkou, ve které se semena nacházejí, i dalšími okolními podmínkami.

K ověření toho, nakolik výsledky odpovídají situaci v přírodě, je proto zapotřebí další terénní výzkum. Pro původní ekosystémy Nového Zélandu studie přesto nabízí podrobnější pohled na schopnost rostlin přežít a znovu se rozrůst po požárech.

Některé druhy mohou být přirozeně odolnější, než se dosud předpokládalo. Jiné naopak mohou s rostoucím rizikem požárů potřebovat cílenější ochranu, aby se z poškozených oblastí zcela nevytratily.