Zvířata
Mluvící lidoopi
Ahoj, přátelé! Pokud jste se někdy podívali šimpanzovi do očí a měli pocit, že vás hodnotí, možná jste nebyli daleko od pravdy.
Tito mimořádně inteligentní tvorové stáli v centru některých z nejzajímavějších experimentů v historii výzkumu zvířat.
Vědci si přitom opakovaně kladli jednu velkou otázku: dokážou se lidoopi naučit komunikovat s lidmi pomocí znakové řeči?
Krátká odpověď zní: do určité míry ano. A výsledky jsou zároveň fascinující i trochu pokořující.
Experimenty, které to odstartovaly
Výzkum znakové komunikace lidoopů začal ve chvíli, kdy se vědci rozhodli učit šimpanze americký znakový jazyk. Důvod byl poměrně jednoduchý. Šimpanzi nemají hlasové ústrojí uzpůsobené k napodobování lidské řeči, ale jejich ruce jsou mimořádně obratné. Vědci si proto řekli, že přeskočí mluvení a zaměří se přímo na znaky.
Nejslavnější průkopnicí se stala šimpanzice Washoe, která se stala doslova hvězdou tohoto výzkumného směru. Washoe si neosvojila jen několik znaků jako jednoduchý trik. Používala je v různých kombinacích, uplatňovala je v nových situacích a podle pozorování dokonce předala některé znaky svému potomkovi. Právě to byl objev, který výzkumníky mimořádně zaujal.

Co se šimpanzi skutečně naučili
V průběhu desetiletí se podobných experimentů účastnili šimpanzi, gorily i orangutani. Pravděpodobně druhou nejznámější účastnicí byla gorila Koko, která se údajně naučila více než tisíc znaků a používala je k vyjadřování emocí, žádostí i reakcí na dění kolem sebe.
Lidoopi si přitom neosvojovali pouze slovník jednotlivých gest. Objevovaly se náznaky kreativního spojování znaků. Když Washoe spatřila labuť a neznala pro ni příslušný znak, údajně použila spojení „vodní pták“. To už nepůsobí jako pouhé memorování. Připomíná to řešení problému pomocí symbolů, což výrazně rozšířilo pohled vědců na zvířecí inteligenci.
Kritici měli výhrady
Ne všichni odborníci však přijímali výsledky bez výhrad. Mnozí upozorňovali na důležité problémy, které bylo třeba zohlednit. Nejčastěji se zmiňoval takzvaný efekt Chytrého Hanse. Název pochází od slavného koně, který údajně uměl počítat, ve skutečnosti však reagoval na nevědomé signály svého trenéra.
Kritici se obávali, že šimpanzi ve skutečnosti nepoužívají jazyk, ale pouze zjišťují, která gesta jim přinesou odměnu. Podle některých názorů mohli trenéři nevědomky napovídat správné odpovědi prostřednictvím držení těla nebo výrazů obličeje. To vedlo k vytvoření přísněji kontrolovaných experimentů, jejichž cílem bylo podobné vlivy vyloučit.
Kam dospěl vědecký výzkum
Debata nebyla nikdy zcela uzavřena, ale desetiletí výzkumu přinesla poměrně vyvážený obraz. Lidoopi se zjevně dokážou naučit spojovat znaky s předměty, činnostmi i určitými pojmy. Umějí také kombinovat znaky způsobem, který připomíná základní gramatické struktury. Otázka, zda lze takové schopnosti označit za jazyk v plném lidském smyslu, však zůstává předmětem diskusí.
Většina současných výzkumníků se shoduje, že lidoopi vykazují pozoruhodné komunikační schopnosti, které výrazně přesahují jednoduché podmiňování. Současně však upozorňují, že jejich znaková komunikace postrádá spontánnost a neomezenou tvořivost typickou pro lidský jazyk. Dalo by se říci, že šimpanz používající znaky připomíná člověka, který si v cizím jazyce dokáže dobře poradit pomocí naučených frází, ale stále nevede plynulou konverzaci.

Proč na tom záleží i mimo laboratoř
Tyto experimenty neuspokojily pouze vědeckou zvědavost. Zásadně změnily způsob, jakým přemýšlíme o myslích jiných živočišných druhů. Pokud lidoopi dokážou chápat symboly, smysluplně je kombinovat a dokonce je předávat dál, vyvolává to důležité otázky o hranici mezi lidským a zvířecím poznáním.
Výzkum také významně ovlivnil diskusi o ochraně a dobrých životních podmínkách zvířat. Pokud jsou tato zvířata schopna vyjadřovat nepohodlí, preference nebo emoce, mění to pohled na to, jak bychom s nimi měli zacházet.
Až se tedy příště podíváte do očí šimpanzovi v zoologické zahradě a budete mít pocit, že si vás pozorně prohlíží, vzpomeňte si na jednu věc. Možná by vám skutečně chtěl něco sdělit. Vědecké poznatky naznačují, že k tomu má překvapivě dobré předpoklady.