Hlubinné záhady

Ahoj, přátelé! Pokud si myslíte, že ve vašem okolí žijí podivné postavy, počkejte, až uslyšíte o hlubokém moři. Jako by se vesmír rozhodl uspořádat na dně oceánu experiment bez jakýchkoli pravidel.

Výsledkem je svět plný úžasných i děsivých zvláštností. Za hluboké moře se obecně považují oblasti oceánu ležící pod hloubkou 200 metrů, kde sluneční světlo začíná postupně mizet.

Pod touto hranicí se rozprostírá svět drtivého tlaku, ledových teplot a téměř naprosté tmy. Přesto zde život nejen přežívá, ale přímo překypuje neuvěřitelnou rozmanitostí.

Kdo zhasl světla?

Hluboký oceán se dělí na několik pásem, z nichž každé je temnější a náročnější než to předchozí. Mezopelagická zóna sahá přibližně od 200 do 1 000 metrů, kam proniká už jen nepatrné množství světla, podobně jako když lampa svítí skrze několik těžkých závěsů. Pod ní se nachází batypelagická zóna, která zasahuje až do hloubky přibližně 4 000 metrů a panuje v ní naprostá tma.

Následuje abysopelagická zóna, která pokračuje až do hloubky kolem 6 000 metrů. Ještě níže leží hadopelagická zóna zahrnující hlubokomořské příkopy klesající pod hranici 6 000 metrů. Tyto příkopy představují oceánský ekvivalent nejhlubšího sklepa, ve kterém by nikdo nechtěl zůstat uvězněný.

Tvorové, kteří zde žijí

Právě zde začíná ta nejzajímavější část. Protože sem neproniká sluneční světlo, vyvinulo si mnoho hlubokomořských živočichů schopnost vytvářet vlastní světlo prostřednictvím procesu zvaného bioluminiscence. Například ďas mořský používá nad hlavou svítící návnadu, kterou láká svou kořist. Je to, jako by nosil rybářský prut přímo na čele, což působí zároveň komicky i děsivě.

Upírka hlubinná navzdory svému dramatickému jménu patří mezi mírumilovné tvory. Živí se takzvaným mořským sněhem, tedy pomalu klesajícími organickými částicemi přicházejícími z vyšších vrstev oceánu. Své jméno získala díky tmavému zbarvení a plášti připomínající blánu mezi rameny, nikoli kvůli nějakým upírským vlastnostem.

Na dně oceánu žijí také sumýši, kteří tvoří významnou část biomasy hlubokomořského dna. Pomalu se pohybují po mořském dně a recyklují živiny podobně jako drobní přírodní uklízeči. Obří stejnonožci vypadají, jako by někdo běžného svinku ponechal deset let v zařízení podporujícím růst. Mohou dorůstat délky přes 30 centimetrů a je známo, že vydrží celé roky bez potravy.

Další zvláštností jsou takzvaní kostní červi rodu Osedax. Zavrtávají se do kosterních pozůstatků velryb na mořském dně a živiny vstřebávají přímo přes svou pokožku. Nepotřebují ani ústa. Stačí jim rozkládající se organická hmota.

Život kolem hydrotermálních průduchů

Jedním z nejohromujících objevů oceánografie byly ekosystémy hydrotermálních průduchů. Jde o trhliny v mořském dně, z nichž vystřikuje přehřátá voda bohatá na minerály z nitra Země. Teplota v jejich bezprostřední blízkosti může přesahovat 370 °C, přesto se kolem nich soustřeďují celé živočišné komunity.

Rournatci mohou dorůstat délky až dva a půl metru a vůbec nemají trávicí soustavu. Místo ní hostí uvnitř svého těla bakterie, které přeměňují chemické látky z vody vytékající z průduchů na energii. Toto neobvyklé společenství doplňují zvláštní druhy krevet a ryb. Celý ekosystém funguje díky chemické energii, nikoli díky slunečnímu světlu. Připomíná město poháněné sopečnými plyny místo elektřiny, ve kterém vše dokonale funguje.

Proč nás hluboké moře stále překvapuje?

Jedna skutečnost je velmi pokorná. Vědci odhadují, že více než 80 % oceánu zůstává dosud neprozkoumáno a nezmapováno. Hluboké moře je natolik rozlehlé a obtížně přístupné, že během výzkumných expedic jsou pravidelně objevovány nové druhy. O povrchu Měsíce víme více než o nejhlubších částech vlastního oceánu.

Téměř každá výprava do hlubin přináší objevy, které biologům doslova berou dech. Objevují se ryby s průhlednými hlavami, medúzy připomínající létající talíře nebo červi, kteří jako by přeskočili několik kapitol evoluce.

K průzkumu hlubokého moře slouží dálkově ovládaná podvodní vozidla i speciální hlubokomořské ponorky. Díky nim mohou výzkumníci pořizovat záběry a odebírat vzorky z hloubek, kde by člověk bez technické podpory nepřežil. Každá expedice přidává další dílek do obrovské, temné a stále neúplné skládačky.

Hluboké moře je důkazem, že si život dokáže najít cestu i v těch nejextrémnějších, nejtemnějších a nejstísněnějších podmínkách na Zemi. Až budete mít příště pocit, že nikam nezapadáte, vzpomeňte si, že někde hluboko pod hladinou žije ryba se svítící návnadou na hlavě a daří se jí naprosto skvěle.