Zachraňujeme mořské želvy

Stopa stopy řeže přes písek - široká, hluboká, nediskutovatelná. Na konci nich je v slabém světle stěží viditelná želva kareta, která se pomalu vrací zpět k vodě.

Právě pohřbila snůšku vajec. A pokud nikdo neoznačí ten hnízdo před rozbřeskem, nemusí ten týden přežít.

Proč mořské zelvy stále potřebují nás

Šest ze sedmi druhů mořských želv je v současné době ohroženo. Přežily více než 100 milionů let na této planetě, přežily většinu toho, co na ně příroda mohla vrhnout. To, co je nyní táhne k vyhynutí, je kombinace věcí - destruktivní rybolov, pobřežní vývoj, znečištění a změna klimatu, která mění teploty hnízdních pláží.

Teplota je důležitá, protože určuje pohlaví vylíhlých mláďat. Teplejší písek produkuje více samiček. Když se pláže zahřívají, celé generace se dramaticky sklánějí k samičkám - postupná fertilní krize, která se odehrává pod pískem.

Co skutečně dělají dobrovolníci

Programy společenství zaměřené na želvy probíhají během období hnízdění, které se liší podle regionu, ale obvykle trvá během teplejších měsíců. Dobrovolníci vstávají před rozbřeskem, aby prošli přidělené úseky pláže, hledajíc stopy, které samice zanechává jako traktor. Jakmile je hnízdo nalezeno, označuje se a zaznamenává - GPS souřadnice, datum, měření stopy.

Pokud je v nebezpečném místě, například poblíž přílivových zón nebo v blízkosti vysokého provozu pěších, školený personál rozhodne, zda ho přesunout do chráněného školky. Poté se dobrovolníci vracejí noc co noc, aby monitorovali. Projekty jako Watamu Sea Turtle Volunteer Project v Keni kombinují hlídkování nad hnízdy s osvětovými programy - probíhající vzdělávací programy ke snížení pytláctví a zapletení do místního rybářského vybavení.

Na Grenadě dobrovolníci podporují konzervaci karety obrovské podporou nočních hlídek, monitorování hnízd a snahou o potlačení pytláctví. V Řecku týmy na ostrově Kefalonii provádějí průzkumy přístavů a akce označování spolu s ochranou hnízdních pláží.

Okamžik, který vrátí dobrovolníky zpět

Večery líhnutí jsou zcela jiné. Hnízdo, které klidně inkubovalo po 60-ti dnech, najednou vykrvácí - desítky malých mláďat se najednou protrhávají pískem, vylézají na povrch a snaží se dostat k oceánu. Dobrovolnické týmy zajistí řízení davu, dodržují pokyny pro osvětlení, aby zabránily zmatení, a ujistí se, že každý malý želvička má jasnou cestu k vodě.

Jeden dobrovolník popsal sledování prvních želvíchatek sezóny, které dosáhly oceánu, jako "nezapomenutelné". Tato reakce je konzistentní napříč každým programem, každou zemí.

Skutečná data, skutečný dopad

Tyto programy nejsou jen projekty na dobrý pocit. Hodnocení produktivity hnízdě - kde dobrovolníci vykopají vylíhlé hnízdo a spočítají úspěšná versus nevylíhlá vejce - generují dlouhodobá data populace, která konzervativní vědci potřebují k sledování trendů.

V Havaji pomohly oddané týmy více než 10 000 ohroženým želvičkám dostat se k oceánu během let.

Objevit se v 4 hodiny ráno je snadná část. Těžší částí je to dělat každé ráno po tři měsíce v kuse. Ale právě tato konzistence je přesně to, co želvy potřebují.