Návraty i ztráty

Den ohrožených druhů připomíná nejen zvířata, která se díky ochraně přírody dokázala vrátit do částí svého původního areálu, ale také druhy, jejichž budoucnost zůstává nejistá.

Přestože ochranářské projekty přinášejí významné úspěchy, mnoho živočichů dál čelí úbytku přirozeného prostředí, lovu a dalším tlakům způsobeným lidskou činností.

Příběhy o návratu vlků či ochraně dalších druhů tak ukazují, že změna je možná, zároveň ale upozorňují na to, kolik práce ještě zbývá.

Vlci se vracejí do kalifornie

Šedí vlci (Canis lupus) se v Kalifornii začali znovu objevovat v roce 2015. Stalo se tak po několika desetiletích, kdy byli v tomto americkém státě vyhubeni.

Díky dlouhodobému úsilí o jejich ochranu dnes v Kalifornii žije odhadem 50 až 70 vlků rozdělených nejméně do deseti smeček. Jejich návrat zpočátku podporovala značná část veřejnosti. Podle průzkumu z roku 2013 více než dvě třetiny obyvatel Kalifornie souhlasily s návratem vlků do volné přírody. Postoj některých lidí se však od té doby změnil.

Vlci se totiž mohou dostávat do konfliktu s chovateli hospodářských zvířat. V letech 2015 až 2024 usmrtili nejméně 142 kusů skotu.

Ve srovnání s celkovým počtem téměř sedmi milionů kusů skotu v Kalifornii však jde o velmi malý podíl.

V jednom okrese proto úřady nechaly usmrtit čtyři vlky ze smečky, která si zvykla získávat potravu z hospodářských zvířat. Někteří farmáři ale místo usmrcování vlků hledají jiné způsoby, jak stáda chránit. Používají například pásy látky zavěšené na plotech, drony s hlasitou hudbou nebo elektrické ohradníky, které mají vlky od stád odradit.

Levharti v západní Africe mizí

Zatímco návrat kalifornských vlků dává ochranářům důvod k optimismu, situace západoafrických levhartů je mnohem vážnější.

Jejich populace se za poslední dvě desetiletí zmenšila o polovinu. V regionu dnes podle nejnovějšího hodnocení Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) přežívá přibližně 350 dospělých jedinců. Západoafrická populace levharta (Panthera pardus) proto byla přeřazena z kategorie zranitelných druhů do kategorie ohrožených druhů.

Levharti jsou navíc geneticky izolováni od populací ve střední Africe a mezi jednotlivými skupinami dochází jen k omezenému křížení.

V západní Africe přežívají především v roztříštěných chráněných oblastech rozložených v 11 zemích.

Podle Robina Horiona, terénního technika americké organizace Panthera, není situace levhartů v celé Africe stejně vážná. Západní Afrika však představuje jeden z nejproblematičtějších regionů.

Rejnoci čelí přehlížené krizi

Pozornost ochránců přírody se stále více zaměřuje také na rejnoky. Vědci upozorňují, že tato skupina čelí vážnému riziku vyhynutí, kterému se podle nich stále nedostává dostatečné pozornosti.

Nové odhady vycházející z výzkumu, který dosud neprošel odborným recenzním řízením, naznačují, že je každý rok usmrceno přibližně 191 milionů rejnoků. To je zhruba dvojnásobek odhadovaného počtu zabitých žraloků.

Ohroženo vyhynutím je přibližně 36 % všech druhů rejnoků. U druhů žijících na korálových útesech je situace ještě horší – podle dostupných údajů je ohroženo až 69 % z nich.

Mořský ekolog Chris Mull z kanadské Dalhousie University upozorňuje, že veřejnost často věnuje větší pozornost velkým a známým druhům.

Rejnoci přitom představují velmi rozmanitou skupinu živočichů, z nichž mnozí čelí silnému rybolovnému tlaku a rostoucímu riziku vyhynutí.

Mezi ohrožené druhy patří například rejnok páskovaný (Himantura uarnak), který je ve volné přírodě loven mimo jiné kvůli své kůži.

Úspěchy nestačí

Příběh návratu vlků ukazuje, že cílená a dlouhodobá ochrana přírody může přinést skutečné výsledky. Zvyšující se početnost některých populací dokazuje, že jejich úbytek nemusí nevyhnutelně skončit vyhynutím.

Současně však zůstává realitou, že tisíce živočišných druhů stále čelí ztrátě přirozeného prostředí a dalším tlakům způsobeným lidskou činností.

Den ohrožených druhů proto není pouze připomínkou zvířat, která potřebují ochranu. Je také příležitostí upozornit na případy, kdy ochranářská opatření fungují – a připomenout, že podobné úsilí může rozhodnout o budoucnosti dalších druhů.