Lidé mění zvířata

Lidé po tisíce let mění přirozenou podobu krajiny.

Města, farmy, dálnice i sídla donutily volně žijící zvířata přizpůsobit se prostředí, kterému stále více dominují lidé.

Nový výzkum ale naznačuje, že to je jen část příběhu. Zvířata totiž mohou měnit své chování také jednoduše proto, že se lidé nacházejí v jejich blízkosti, i když se okolní krajina sama nijak nezměnila.

Rozsáhlá studie, která spojila údaje ze sledování zvířat pomocí GPS s anonymizovanými údaji o poloze mobilních telefonů, ukázala, že reakce volně žijících živočichů na člověka se mezi jednotlivými druhy i prostředím výrazně liší. Klíčové zjištění je, že zvířata nereagují jen na to, co lidé postavili, ale také na to, kde se lidé skutečně nacházejí.

Neobvyklý přírodní experiment

Pandemie covidu-19 vytvořila pro vědce neobvyklou příležitost.

Během uzávěr se výrazně změnilo, kam lidé cestovali, jak často se pohybovali a která místa navštěvovali. Výzkumníci proto porovnali pohyb zvířat ve stejných obdobích v letech 2019 a 2020. Využili přitom údaje ze sledování 4 581 jednotlivých savců a ptáků zastupujících 37 druhů napříč kontinentálními Spojenými státy.

Získávání údajů o pohybu zvířat bylo poměrně snadné. Mnohem obtížnější bylo zjistit, kde se v danou chvíli pohybovali lidé. Většina studií zaměřených na vliv člověka na volně žijící živočichy jej odhaduje nepřímo podle ukazatelů, jako jsou silnice, zemědělská půda, budovy nebo hustota obyvatelstva.

Taková měření ukazují, jak lidé změnili krajinu, ale neodhalují, kde se právě pohybují. Výzkumníci proto využili anonymizované údaje o poloze mobilních telefonů s podrobností na úrovni jednotlivých oblastí. Díky tomu mohli oddělit trvalé změny krajiny od bezprostřední přítomnosti lidí.

Přítomnost lidí mění chování

Studie sledovala jak území, která zvířata využívala, tak jejich ekologickou niku, tedy soubor podmínek, prostředí a zdrojů, které ke svému životu využívala. U většiny druhů samotné změny krajiny nedokázaly vysvětlit pozorované chování. Důležitá byla také přítomnost lidí. Přibližně 57 % sledovaných druhů bylo ovlivněno oběma faktory.

Lidská činnost byla spojena se změnami ve využívání prostoru nebo ekologické niky u zhruba dvou třetin savců i ptáků.

To znamená, že ochránci přírody mohou přehlédnout důležité zdroje tlaku, pokud sledují pouze silnice, zemědělství a rozšiřování měst, ale nezohledňují, kolik lidí se v daném místě skutečně nachází.

Divoká příroda může být citlivější

Jeden z nejzajímavějších vzorců se objevil v méně zastavěné krajině.

Zvířata byla často citlivější na přítomnost lidí například v národních parcích než v silně pozměněném městském prostředí. Přibližně dvě třetiny druhů savců a kolem 41 % druhů ptáků omezily rozsah prostředí, které využívaly, když se současně zvýšila přítomnost lidí a míra změn krajiny.

To naznačuje, že zvířata žijící v relativně přirozeném prostředí mohou výrazně reagovat i na dočasný nárůst počtu návštěvníků.

Každý druh reaguje jinak

Neexistovala jediná reakce, kterou by sdíleli všichni volně žijící živočichové. Vlci například rozšířili území, které využívali, když se v jejich okolí nacházeli lidé. Výzkumníci se domnívají, že to může souviset s jejich dlouhou historií konfliktů s člověkem. Zvířata se mohou rozptylovat nebo cestovat na větší vzdálenosti, aby se lidské činnosti vyhnula.

Jelenec běloocasý se choval odlišně. Jeho ekologická nika se rozšiřovala v silněji pozměněné krajině, ale při zvýšené přítomnosti lidí se naopak zmenšovala. Jeřábi kanadští vykazovali téměř opačný vzorec. Rozdílné reakce ukazují, proč ochrana přírody nemůže spoléhat na jedinou univerzální strategii. Každý druh má jiné potřeby, míru tolerance i způsoby chování.

Poučení z pandemie

Studie je součástí širšího mezinárodního výzkumu, který zkoumá chování volně žijících živočichů během pandemie, v období někdy označovaném jako antropauza. Tento projekt spojil stovky výzkumníků a shromáždil přibližně jednu miliardu údajů o poloze asi 13 000 zvířat.

Předchozí výzkumy již ukázaly výrazné změny v pohybu savců a námořní dopravě během období uzávěr.

Nejnovější výsledky přidávají další důležitý poznatek: přímé údaje o pohybu lidí mohou výrazně zlepšit naše porozumění chování volně žijících živočichů.

Stres, nebo přizpůsobení?

Jedna zásadní otázka však stále zůstává nezodpovězena. Pokud zvíře mění své trasy nebo prostředí, které využívá, protože se v jeho blízkosti pohybují lidé, pomáhá mu taková změna přežít, nebo naopak ukazuje na stres?

Výzkumníci nyní zkoumají, zda zvířata, která v reakci na lidský tlak mění své chování, čelí vyššímu, nebo naopak nižšímu riziku úhynu. Toto rozlišení bude zásadní. Změna chování může na první pohled působit jako úspěšné přizpůsobení, ve skutečnosti však může zvířata nutit využívat méně vhodné prostředí nebo vynakládat více energie.

Jak lépe chránit přírodu

Výzkum naznačuje, že budoucí plány ochrany přírody by mohly být přesnější, pokud by spojovaly informace o infrastruktuře s aktuálními údaji o pohybu lidí. Namísto pouhého vyhlášení celého území za chráněné by ochránci mohli zohledňovat také to, kdy a kde zvířata nejvíce potřebují prostor bez přítomnosti lidí.

Širší poselství studie je jasné: soužití člověka s volně žijícími živočichy nemusí záviset jen na ochraně jejich prostředí, ale také na pochopení toho, kdy se naše fyzická přítomnost stává rušivým faktorem. Pokud budeme sledovat nejen změny krajiny, ale i pohyb lidí, může ochrana přírody poskytnout zvířatům potřebný prostor právě v okamžicích, kdy jej potřebují nejvíce.