Darwin měl pravdu

Před více než 150 lety Charles Darwin vyslovil překvapivou teorii: některé rostliny rodu Saxifraga by mohly být masožravé. Tehdejšími pokusy však svou domněnku nedokázal potvrdit.

Nyní vědci jeho předpoklad podpořili řadou důkazů. Ukázalo se, že druh Saxifraga candelabrum dokáže drobný hmyz přilákat, zachytit, trávit a následně z něj získávat živiny.

Rostlina s lepkavou pastí

Saxifraga candelabrum roste ve vysokých nadmořských výškách v pohoří Hengduan v jihozápadní Číně. Její květenství pokrývají drobné žláznaté chloupky s lepkavým povrchem, do kterého se může hmyz zachytit.

U dospělých rostlin vědci zaznamenali v průměru 71 kusů hmyzu zachycených na větvích květenství. Mladé rostliny s méně rozvětvenými květenstvími měly hmyzu jen několik, nebo vůbec žádný. Výsledky tak naznačují, že větší počet větví s lepkavými chloupky zvyšuje šanci rostliny na úspěšný lov.

Darwinova teorie z roku 1875

Charles Darwin se masožravými rostlinami intenzivně zabýval a v roce 1875 publikoval svou práci Insectivorous Plants. Už tehdy si všiml neobvyklých lepkavých chloupků u některých druhů rodu Saxifraga.

Darwin předpokládal, že tyto struktury mohou sloužit k zachycování hmyzu. Jeho tehdejší experimenty však nepřinesly dostatečné důkazy, které by prokázaly, že rostliny svou kořist skutečně tráví a využívají její živiny. Je důležité zdůraznit, že Darwin tehdy uvažoval o dvou druzích rodu Saxifraga, zatímco nová studie se zaměřila na jiný druh – Saxifraga candelabrum.

Hmyz přitahuje vůní

Moderní vědci se proto k Darwinově hypotéze vrátili pomocí metod, které v 19. století nebyly k dispozici. Nejprve zkoumali, jak se rostlině daří hmyz přilákat.

Pokusy ukázaly, že důležitou roli hraje vůně rostliny. Výzkumníci zároveň zjistili, že nejde o náhodné zachycování všeho, co kolem rostliny proletí.

Saxifraga candelabrum zachytává především drobný hmyz, zatímco účinní opylovači se v lepkavých chloupcích objevovali jen zřídka. Tato selektivita může být pro rostlinu zásadní, protože potřebuje opylovače k rozmnožování.

Nejen past, ale i trávení

Samotné zachycení hmyzu by ještě nestačilo k tomu, aby byla rostlina považována za masožravou. Aby tuto charakteristiku splnila, musí kořist také rozkládat a získávat z ní živiny.

Chemické analýzy proto vědci zaměřili na látky produkované rostlinou. Zjistili přítomnost fosfatázového enzymu, který se podílí na trávení kořisti a je známý také u dalších masožravých rostlin.

Následně potřebovali potvrdit, že živiny z hmyzu skutečně přecházejí do rostliny. Použili proto octomilky, jejichž dusík byl označen stabilním izotopem.

Po jejich podání se množství tohoto dusíku v Saxifraga candelabrum zvýšilo, zatímco u kontrolní rostliny k podobnému nárůstu nedošlo. Výsledek poskytl přímý důkaz, že rostlina nejen hmyz zachytí a stráví, ale také z něj dokáže získat živiny.

Potvrdila to i genetika

Výzkumníci se následně podívali také na genetickou stránku tohoto neobvyklého způsobu získávání živin. Genetická analýza odhalila podobnosti mezi Saxifraga candelabrum a dalšími masožravými rostlinami.

Kombinace pozorování, chemických analýz, experimentů s označeným dusíkem a genetických údajů tak poskytla několik nezávislých důkazů, že Saxifraga candelabrum je skutečně masožravá rostlina.

Darwinova předpověď se potvrdila

Nový objev zároveň rozšiřuje seznam známých masožravých rostlin a naznačuje, že podobné schopnosti mohou mít i další druhy. Vědci nevylučují, že mezi dalšími zástupci rodu Saxifraga se mohou nacházet rostliny, které rovněž využívají hmyz jako zdroj živin.

Po více než 150 letech tak moderní věda poskytla důkazy, které Darwinovi chyběly. Jeho původní myšlenka, že některé rostliny rodu Saxifraga mohou být masožravé, se ukázala jako pozoruhodně přesná. Rostlina z čínských hor tak pomohla potvrdit teorii, kterou Darwin vyslovil už v roce 1875.