Tichá hrozba

Hnědí pelikáni mohou vypadat, že se dokonale hodí k teplým plážím, ale jejich přežití závisí na něčem mnohem chladnějším pod hladinou. Podél tichomořského pobřeží se tito ptáci ve velké míře živí severními ančovičkami.

Ančovičky zase závisí na studené vodě bohaté na živiny, která stoupá z hlubších vrstev oceánu. Tento proces, známý jako výstupné proudění, zásobuje plankton živinami a podporuje celou mořskou potravní síť.

Když se povrchová voda neobvykle oteplí, tento systém může začít slábnout. Ptákům nemusí teplá voda uškodit přímo. Nebezpečí často začíná několik kroků pod nimi v potravním řetězci.

Horko mění jídelníček

Mořské vlny veder nastávají, když teplota oceánu zůstává v určité oblasti a ročním období výrazně nad normálem po dobu několika dnů, týdnů nebo dokonce měsíců.

Teplá povrchová voda může potlačit vzestup studené vody bohaté na živiny. Když je k dispozici méně živin, může klesnout produkce planktonu. To může snížit množství potravy pro drobné mořské organismy a ryby, kterými se živí větší živočichové, jako jsou ančovičky, sledi a smačci.

Pelikáni nejsou jedinými zasaženými ptáky. Alkouni, papuchálci, kormoráni a buřňáci jsou také závislí na rybách, krilu a klanonožcích, které podporují ekosystémy studených vod. Když se kořist stane vzácnou nebo se přesune jinam, mořští ptáci mohou muset cestovat dál a vynakládat více energie jen na to, aby našli dostatek potravy.

Probíhá rozsáhlá vlna veder

Severní Pacifik v současnosti zažívá mimořádnou mořskou vlnu veder. U mola Scripps Pier v San Diegu zůstávají denní teploty oceánu po dobu několika měsíců přibližně o 1,7–3,9 °C nad průměrem a bylo zde překonáno 38 denních teplotních rekordů.

Jde o nejdelší nepřetržitě teplé období, jaké zde bylo naměřeno za více než sto let. Ve stejném období byli podél některých částí pobřeží nalezeni vyhublí hnědí pelikáni, potáplice, potápky a kormoráni, zatímco rehabilitační centra pro volně žijící živočichy přijala stovky hladovějících ptáků.

Dále na jih zaznamenaly průzkumy v Ekvádoru během června a července 2026 více než 1 500 uhynulých mořských ptáků, což je výrazně více, než se očekávalo.

Načasování a ekologický mechanismus tyto události silně spojují s neobvykle teplými podmínkami oceánu, přesto může mít úhyn jednotlivých ptáků více přispívajících faktorů.

Historie ukazuje riziko

Vědci již dříve pozorovali podobný vzorec. V letech 2014 až 2016 se od Kalifornie směrem k Aljašce rozprostírala rozsáhlá mořská vlna veder známá jako „Blob“. Výzkumníci odhadují, že během této události uhynuly přibližně čtyři miliony alkounů obecných spolu s velkým množstvím dalších mořských ptáků.

Rozsah tohoto úhynu byl rozpoznán díky tomu, že dobrovolníci a výzkumníci již několik let sledovali stejné pláže. Porovnáním neobvykle vysokého počtu uhynulých ptáků se zavedenými výchozími hodnotami mohli vědci zjistit, že se děje něco mimořádného.

Washington zatím odolává

Dále na sever jsou podmínky v současnosti odlišné. Silné sezónní výstupné proudění udržuje pobřežní vody kolem Washingtonu teplotně relativně blízko normálu.

Výzkumníci letos v létě dokonce pozorují zvýšený počet hnědých pelikánů podél pobřeží Washingtonu a Oregonu, protože se ptáci možná přesouvají do oblastí, kde podmínky pro hledání potravy zůstávají příznivější.

Zda tyto podmínky vydrží až do podzimu, není jisté. Dlouhodobé monitorování bude zásadní, protože jeden teplý týden je mnohem méně důležitý než pochopení toho, jak se teplota, dostupnost kořisti a početnost ptačích populací mění v průběhu měsíců a let.

Proč je monitorování důležité

Mořské vlny veder jsou v posledních desetiletích častější a intenzivnější, takže opakovaný nedostatek potravy představuje pro mořské ptáky stále větší problém. Ochránci přírody varují, že situace se stává obzvlášť vážnou, když k hromadným úhynům dochází rychleji, než se populace dokážou mezi jednotlivými událostmi zotavit.

To neznamená, že každé teplé období způsobí hromadný úhyn. Reakce potravních sítí závisí na místě, délce trvání, oceánských proudech, druzích kořisti a mnoha dalších faktorech.

Mořští ptáci však mohou sloužit jako viditelné varovné signály změn, které probíhají v celém oceánském ekosystému.

Když pelikáni a alkouni začnou přilétat na pláže podvyživení a hladoví, problém mohl začít už dávno předtím – teplejší vodou, menším množstvím živin a potravním řetězcem, kterému tiše dochází energie.

Poučení je větší než u jediného druhu. Zdravé populace mořských ptáků závisí na zdravých oceánech a někdy se první známka toho, že se něco změnilo, nenachází pod vodou, ale vyplaví se na pobřeží.