Žába bez jména

Více než 100 let žila v tropických lesích malá žába, kterou věda vedla pod nesprávným jménem.

Přestože byla rozšířená, poměrně snadno k nalezení a místní badatelé ji znali, nikdy nebyla oficiálně uznána jako samostatný druh.

Nová studie nyní ukázala, že Pristimantis milpe představuje samostatný druh. Objev zároveň připomíná, že historické muzejní sbírky mohou i po desetiletích odhalit překvapivé informace o biodiverzitě naší planety.

Sto let stará vědecká záhada

Vědci z Papežské katolické univerzity v Ekvádoru formálně popsali druh Pristimantis milpe, známý také jako žába lupičská Milpe. Zjistili totiž, že byl po několik generací mylně považován za jiný druh.

Klíč k objevu přineslo zkoumání zachovaných žabích exemplářů nasbíraných v Ekvádoru během 19. století. Historické vzorky jsou uloženy v Přírodovědném muzeu v Londýně, kde je vědci mohli porovnat s moderními populacemi žab z lesů západního Ekvádoru a jižní Kolumbie.

Výzkum ukázal, že původní exempláře byly nesprávně přiřazeny k jinému druhu. Žába, kterou vědci pozorovali po celá desetiletí, tak kvůli dlouholeté chybě nikdy nezískala vlastní vědeckou identitu.

Objev byl publikován v mezinárodním vědeckém časopise ZooKeys, který se zaměřuje na výzkum biodiverzity a taxonomie.

Rozšířená žába se skrytou identitou

Na rozdíl od mnoha nově objevených druhů, které jsou vzácné nebo žijí jen na izolovaných místech, je Pristimantis milpe překvapivě běžný. Jeho známý areál výskytu pokrývá více než 67 000 kilometrů čtverečních v lesích Chocó a sahá od západního Ekvádoru až do jižní Kolumbie.

Žába dokáže žít v různých prostředích, od oblastí poblíž mořské hladiny až po lesy v nadmořské výšce kolem 1 200 metrů. Vědci uvádějí, že její charakteristické noční volání je poměrně snadno rozpoznatelné, takže ji lze v přirozeném prostředí relativně dobře odhalit.

Druh patří mezi žáby lupičské, tedy rozmanitou skupinu obojživelníků rozšířenou napříč Střední a Jižní Amerikou. Přestože se tento druh vyskytuje na rozsáhlém území, zůstal z pohledu vědy skrytý kvůli dlouho přetrvávající chybě v klasifikaci.

Noční cvakající žába z Chocó

Žába lupičská Milpe je nejaktivnější po setmění. Samci obvykle sedí na listech keřů a bromélií několik metrů nad zemí a vydávají hlasité zvuky připomínající cvakání.

U druhu jsou patrné také rozdíly mezi samci a samicemi. Samice mívají výraznější zbarvení kolem končetin a dalších částí těla, včetně oranžových nebo světle modrých odstínů kombinovaných s tmavými vzory. Samci bývají vzhledově jednotnější a méně barevní.

Žába obývá oblast Chocó, která patří mezi biologicky nejrozmanitější lesní oblasti světa. Tento ekosystém ukrývá mimořádné množství rostlin a živočichů, takže každý nový objev pomáhá lépe porozumět místní přírodě a možnostem její ochrany.

Proč jsou muzejní sbírky stále důležité

Objev Pristimantis milpe ukazuje, jakou hodnotu mají přírodovědné sbírky i po desítkách nebo stovkách let. Zachované exempláře umožňují současným vědcům vracet se k nezodpovězeným otázkám a znovu prověřovat dřívější klasifikace.

V tomto případě vědci spojili historické muzejní materiály s pozorováním živých žab v přírodě. Tento přístup jim umožnil odhalit rozdíly, kterých si předchozí badatelé nevšimli, a potvrdit, že žába představuje samostatný druh.

Hlavní autor studie Santiago Ron při zkoumání problému s klasifikací osobně prohlédl původní exempláře v Londýně. Podle výzkumného týmu je propojení vědeckých názvů se skutečnými populacemi zásadní pro přesné pochopení biodiverzity.

Nové objevy mezi známými druhy

Příběh Pristimantis milpe ukazuje, že vědecké objevy nemusí vždy vznikat při průzkumu dosud neznámých míst. Někdy se důležité poznatky skrývají v existujících sbírkách nebo u druhů, které žijí v přírodě už celé generace a jen jim dosud nebyla věnována dostatečná pozornost.

Vědci se domnívají, že o biodiverzitě Země stále existuje mnoho nezodpovězených otázek, a to i u živočichů, kteří působí důvěrně známým dojmem. Propojování historického výzkumu, moderních technologií a pozorování v přírodě proto dál přináší nové poznatky o světě kolem nás.

Žába lupičská Milpe připomíná, že i běžné druhy mohou ukrývat vědecká překvapení a že muzejní sbírky mohou stále obsahovat objevy, které čekají na své odhalení.