Krokodýlí návrat

Slanovodní krokodýli jsou známí svou schopností vracet se do známého prostředí a po přemístění mohou urazit i značné vzdálenosti.

Nová studie z Bangladéše ale ukázala, že jedinci odchovaní v zajetí se mohou po vypuštění do přírody chovat výrazně jinak.

Výzkumníci zjistili, že dospělí krokodýli odchovaní v zajetí se po vypuštění do Sundarbanů usadili ve volné přírodě, místo aby se pokoušeli vrátit do chovných center, kde strávili řadu let. Výsledky studie zveřejněné v časopise Wildlife Research by mohly pomoci ochranářům hledat účinnější způsoby obnovy oslabených populací krokodýlů.

Krokodýli mají silný instinkt návratu

Návratové chování je běžné napříč živočišnou říší a pomáhá zvířatům vracet se k hnízdům, místům s potravou nebo známým teritoriím. Krokodýli patří mezi velmi schopné navigátory a opakovaně bylo zaznamenáno, že se po přemístění snaží vrátit směrem k místům, kde byli původně odchyceni.

Ru Somaweera, behaviorální ekolog a mimořádný docent na Murdochově univerzitě, vysvětlil, že tato silná schopnost návratu může způsobovat značné problémy při programech přemisťování. Uvedl, že zatímco volně žijící krokodýli se často snaží vrátit na svá původní území, o tom, jak se po vypuštění chovají jedinci odchovaní v zajetí, vědci dosud věděli mnohem méně.

Výzkumníci se proto zaměřili na slanovodní krokodýly v mangrovových lesích Sundarbanů v Bangladéši.

Populace se jen obtížně obnovuje

Počet slanovodních krokodýlů v Bangladéši výrazně klesl kvůli komerčnímu lovu ještě před zavedením právní ochrany v roce 1973. Navzdory těmto opatřením populace podle dostupných údajů vykazuje jen malou měřitelnou obnovu.

Většina známých zbývajících jedinců v zemi žije v Sundarbanech, kde nedávný průzkum odhadl počet dospělých krokodýlů na přibližně 140.

Tradiční programy návratu krokodýlů do přírody často využívají mláďata. Ta však mají velmi nízkou míru přežití a potřebují řadu let, než dosáhnou reprodukčního věku.

Somaweera vysvětlil, že vypouštění starších krokodýlů odchovaných v zajetí by mohlo představovat alternativu. Takový přístup by však měl smysl pouze v případě, že se krokodýli dokážou přizpůsobit neznámému prostředí místo toho, aby se pokoušeli vrátit do původního prostředí.

Vědci sledovali pět krokodýlů

Výzkumníci vybavili pět dospělých slanovodních krokodýlů satelitními vysílači a několik měsíců sledovali jejich pohyb.

Skupinu tvořily tři samice, které strávily v zajetí osm až 22 let, jeden volně žijící krokodýl vypuštěný na stejném místě, kde byl odchycen, a další volně žijící jedinec přemístěný přibližně 132 kilometrů od svého původního teritoria.

Rozdíl mezi jednotlivými zvířaty byl výrazný.

Ani jedna ze tří samic odchovaných v zajetí nevykazovala známky snahy vrátit se do chovného zařízení. Místo toho si vytvořily poměrně malá teritoria a pohybovaly se podobně jako místní volně žijící krokodýl.

Podle Somaweery toto chování naznačovalo, že se krokodýli odchovaní v zajetí dokázali na nové prostředí překvapivě dobře adaptovat.

Volně žijící krokodýl se chtěl vrátit

Přemístěný volně žijící krokodýl jménem Jongra se choval výrazně odlišně. Přestože se během sledovaného období nedostal až na místo původního odchytu, jeho pohyb byl soustavně nasměrován právě tímto směrem. Každý den urazil mnohem větší vzdálenost než ostatní krokodýli a pohyboval se na výrazně rozsáhlejším území.

Některé dny Jongra urazil více než 30 kilometrů, což vědci považovali za typický projev silného návratového chování.

Nová možnost pro ochranu

Výsledky naznačují, že vypouštění dospívajících nebo dospělých krokodýlů odchovaných v zajetí by mohlo být užitečným nástrojem pro posílení volně žijících populací.

Výzkumníci zároveň zdůraznili, že přemisťování volně žijících krokodýlů stále vyžaduje pečlivé plánování, protože jejich instinkt vracet se do původního prostředí může zůstat silný i po převozu na velkou vzdálenost.

Studie nedokazuje, že se všichni krokodýli odchovaní v zajetí dokážou úspěšně přizpůsobit, zejména proto, že vědci sledovali pouze pět jedinců. Výsledky však poskytují povzbudivé důkazy, že dospělí krokodýli odchovaní v zajetí mohou mít pro ochranu přírody větší význam, než se dosud předpokládalo.

V oblastech, kde počet krokodýlů zůstává nebezpečně nízký, by vypouštění větších jedinců, kteří jsou již blíže reprodukčnímu věku, mohlo představovat praktičtější alternativu k programům založeným výhradně na zranitelných mláďatech.