Delfíní trik

Delfín skákavý jménem Bubbles zaujal vědce neobvyklým způsobem získávání potravy.

Místo toho, aby svou kořist pokaždé přímo pronásledoval, opakovaně zaměřuje ryby a využívá toho, co se s nimi děje ve stresu.

Pozorování shromážděná během několika let naznačují, že by mohlo jít o naučenou strategii získávání potravy, která delfínovi šetří energii, nikoli o jednorázové chování.

Vzácná strategie získávání potravy

Výzkumníci z University of the Sunshine Coast pozorovali Bubble­se poblíž ostrova Lady Elliot Island, který leží v jižní části Velkého bariérového útesu. V letech 2021 až 2025 tým zaznamenal, že delfín stejný neobvyklý postup použil celkem jedenáctkrát.

Toto chování je příkladem kleptoparazitismu, tedy situace, kdy jedno zvíře získává potravu, kterou už ulovilo nebo shromáždilo jiné zvíře. Přestože se kradení potravy vyskytuje napříč živočišnou říší, podrobné záznamy tohoto chování u mořských savců jsou poměrně vzácné. Opakovaná pozorování proto nabízejí neobvyklou možnost sledovat, jak si jednotlivý delfín může vytvořit specializovaný způsob získávání potravy.

Jak Bubbles získává potravu

Strategie začíná ve chvíli, kdy se Bubbles přiblíží ke skupině kranasů velkookých. Výzkumníci pozorovali, jak si delfín vybere konkrétní rybu a začne ji ve vodě pronásledovat. Zdá se, že honička rybu vystaví takovému stresu, že ze sebe vypustí nedávno pozřenou potravu. Bubbles se následně přiblíží a zkonzumuje to, co ryba vyvrhla.

Místo aby delfín vynakládal podobné množství energie na vlastní lov rychle se pohybující kořisti, využívá potravu, kterou už získalo jiné zvíře.

Tento sled událostí byl pozorován opakovaně, což činí zjištění obzvlášť zajímavým. Výzkumníci se domnívají, že se Bubbles mohl naučit rozpoznávat ryby, u nichž je větší šance na hodnotnější potravu, a případně se zaměřovat na jedince, kteří jí mají více. Dostupná pozorování však nepotvrzují, jak přesně delfín takové ryby identifikuje.

Proč je toto chování důležité

Získávání potravy vyžaduje energii, zvláště když zvíře pronásleduje rychle se pohybující kořist. Bubbles byl při hledání potravy pravidelně pozorován samotný, přestože delfíni skákaví mohou potravu získávat také ve skupinách.

Výzkumný tým navrhl, že tato specializovaná strategie by mohla snižovat množství energie potřebné k získání potravy. Místo toho, aby se Bubbles spoléhal pouze na přímé pronásledování, podle všeho využívá vztahu mezi chováním jiné ryby a potravou, kterou už pozřela. Právě to by mohlo vysvětlovat, proč se tato taktika opakuje už několik let.

Výzkumníci také navrhli, že opakované cvakání a nízkofrekvenční hlasové projevy mohou k této interakci přispívat tím, že zvyšují stres ryby. Jde však pouze o hypotézu, nikoli potvrzené vysvětlení, takže k určení přesné role těchto zvuků jsou zapotřebí další pozorování.

Důkaz individuální přizpůsobivosti

Jedním z nejzajímavějších aspektů objevu je to, co naznačuje o přizpůsobivosti chování. Zvířata se během života nemusí spoléhat pouze na jediný způsob získávání potravy. Zkušenosti mohou ovlivnit jejich reakce na okolní prostředí i způsob, jakým využívají dostupné příležitosti.

V případě Bubbles výzkumníci během několika let opakovaně zaznamenali stejnou základní strategii. Tento vzorec naznačuje možnost, že si delfín díky zkušenostem vytvořil specializovanou techniku. Studie se však zaměřuje pouze na jednoho jedince, takže z pozorování nelze určit, jak rozšířené je toto chování mezi delfíny skákavými.

Výzkumníci se domnívají, že podobné chování může být přehlíženo i na jiných místech. Mořští živočichové tráví velkou část života pod vodou, což výrazně komplikuje jejich dlouhodobé a podrobné sledování. Chování, které se objevuje jen příležitostně, proto může vědcům uniknout, pokud konkrétní jedince nesledují delší dobu.

Technologie mohou odhalit více

Dlouhodobé pozorování pod vodou je náročné, zejména když se zvířata pohybují na rozsáhlých územích. Výzkumníci proto navrhli kombinovat podvodní průzkumy s technologiemi, jako jsou drony, které by mohly usnadnit zaznamenávání neobvyklých způsobů získávání potravy.

Takové metody by mohly vědcům pomoci zjistit, zda se kradení potravy omezuje jen na malý počet jedinců, nebo zda se ve skutečnosti objevuje častěji, než naznačují současné záznamy. Větší množství pozorování by také mohlo objasnit, zda se delfíni těmto technikám učí samostatně, nebo zda se podobné chování může šířit prostřednictvím sociálního učení.

Bubblesovo chování představuje fascinující příklad toho, jak mohou volně žijící živočichové využívat flexibilní strategie při hledání potravy. Jedenáct zdokumentovaných případů neznamená, že se takto chovají všichni delfíni skákaví, poskytují však důvod věnovat neobvyklým způsobům získávání potravy větší pozornost. Studie zároveň ukazuje význam trpělivého a dlouhodobého pozorování, protože některé z nejzajímavějších projevů chování mohou být odhaleny až tehdy, když vědci sledují stejné jedince opakovaně.