Stromy nestačí

Sázení stromů se stalo jednou z nejznámějších reakcí na změnu klimatu. Přidávání lesů do každé dostupné krajiny však může napáchat více škody než užitku.

Výzkum v oblasti životního prostředí ukazuje, proč úspěšná obnova závisí na pochopení místních ekosystémů.

Ochraně stávající biologické rozmanitosti a uznání toho, že přirozeně otevřené krajiny mají vlastní důležitou úlohu při regulaci klimatu.

Proč více stromů nemusí být vždy lepší

Rozsáhlé programy obnovy mají ambiciózní environmentální cíle. Například Bonnská výzva má do roku 2030 obnovit 350 milionů hektarů degradované a odlesněné krajiny. Obnova však nemusí nutně znamenat pokrytí každé krajiny stromy.

Travnaté oblasti, křovinaté oblasti a savany jsou někdy mylně považovány za degradované prostředí, protože postrádají hustou vegetaci. Ve skutečnosti jde v mnoha případech o prastaré ekosystémy, které se vyvinuly tak, aby přežily sucho, nepředvídatelné srážky a náročné podmínky pro růst.

Rozsáhlé zavedení stromového porostu do těchto krajin může narušit zavedená stanoviště, ohrozit původní druhy a vytvořit další tlak na již tak omezené vodní zdroje.

Skryté náklady sázení

Stromy absorbují oxid uhličitý, ale jejich dopad na životní prostředí přesahuje ukládání uhlíku. V suchých oblastech může rozsáhlé sázení zvýšit konkurenci o vodu. Nevhodné druhy stromů mohou snížit průtok vodních toků, ovlivnit zásoby podzemní vody a zanechat méně vody pro zemědělství a okolní komunity.

Existuje také méně zjevný důsledek související se slunečním zářením. Otevřené travnaté oblasti a světlé půdy často odrážejí více sluneční energie než tmavší koruny lesů. Jejich nahrazení stromy může snížit tuto odrazivost, známou jako albedo, a potenciálně vyrovnat část ochlazovacího účinku získaného dodatečným pohlcováním uhlíku.

V důsledku toho může sázení stromů na nevhodných místech přinést menší klimatický přínos, než se očekává, i když stromy úspěšně rostou.

Poučení ze suchých oblastí Afriky

Afrika nabízí cenné příklady toho, proč musí obnova zohledňovat místní podmínky životního prostředí. Iniciativa Velká zelená zeď, zahájená v roce 2007, původně počítala s rozsáhlým pásem stromů napříč Sahelem, který měl bojovat proti desertifikaci.

Její přístup se od té doby vyvinul směrem k širší obnově krajiny, udržitelnému zemědělství a odolnosti komunit. V Nigeru zemědělci úspěšně obnovili přibližně pět milionů hektarů prostřednictvím přirozené obnovy vegetace řízené zemědělci.

Namísto úplného spoléhání na nově vysazené sazenice chrání a spravují původní stromy a keře, které znovu vyrůstají ze stávajících kořenů, pařezů a semen.

Tento přístup může zvýšit zemědělskou produktivitu a zároveň podporovat vegetaci, která je již přizpůsobena klimatu daného regionu.

Přehodnocení opatření v oblasti klimatu

Sázení stromů zůstává cenné tam, kde byly lesy zničeny a kde se vhodným původním druhům může dařit. Problém nastává, když se cíle v oblasti sázení stanou důležitějšími než ekologické důsledky.

Úspěšná obnova by měla být hodnocena podle zdravější půdy, stabilních vodních zdrojů, prosperujících původních druhů a zlepšení místních životních podmínek, nikoli pouze podle počtu nově vysazených stromů.

Ochrana planety ne vždy vyžaduje vytváření dalších lesů. Někdy nejvýznamnější pokrok v oblasti životního prostředí spočívá v uznání hodnoty krajin, které již fungují přesně tak, jak je příroda zamýšlela.