Hlubinní stopa

Hluboko pod hladinou jihovýchodního Pacifiku vědci zaznamenali neobvyklé soužití dvou velmi odlišných hlubokomořských živočichů.

Drobní korýši podobní krevetám byli pozorováni, jak se drží těl obřích mořských pavouků a zřejmě využívají mnohem větší živočichy jako pohyblivé plošiny.

Pozorování zveřejněná v časopise Ecology byla provedena podél chilského okraje a naznačují, že toto chování může být něč víc než jen náhodným setkáním.

Nečekané setkání

Menší živočichové byli různonožci patřící k druhu Mesopleustes abyssorum. Jejich mnohem většími hostiteli byli obří mořští pavouci druhu Colossendeis colossea.

Výzkumníci pod vedením Jorgeho Péreze-Schultheisse z Chilského národního přírodovědného muzea toto spojení pozorovali při průzkumu hlubokého oceánského dna pomocí dálkově ovládaného podmořského vozidla SuBastian.

K prvnímu setkání došlo uvnitř strmého skalnatého podmořského kaňonu v hloubce 3 155 metrů. Dva větší různonožci byli přichyceni k smyslovým a rozmnožovacím přívěskům mořského pavouka, zatímco menší samice se držela dále vzadu na jedné z jeho dlouhých kráčivých končetin.

Živočichové na hostiteli jednoduše volně neodpočívali. Zdálo se, že jsou pevně přichyceni, což naznačuje, že udržování kontaktu s pohybujícím se mořským pavoukem bylo důležité.

Chování se objevilo znovu

Jediné pozorování by bylo snadné označit za náhodu. O čtyři dny později však vědci narazili na stejný typ vztahu znovu.

Toto druhé pozorování se uskutečnilo přibližně 225 kilometrů od prvního místa a v hloubce 2 698 metrů. Dva velcí různonožci byli přichyceni k jinému obřímu mořskému pavoukovi.

Různonožci využívali dlouhé struktury podobné drápkům na koncích svých končetin, aby si udrželi pevný úchop. Skutečnost, že vědci toto chování zaznamenali dvakrát na široce od sebe vzdálených místech, je vedla k domněnce, že toto spojení může být v této části hlubokého jihovýchodního Pacifiku poměrně běžné.

Proč se nechávají vozit?

Vědci zatím přesně nevědí, co různonožci získávají cestováním na mořských pavoucích, ale existuje několik možných vysvětlení.

Jedním z nejzřejmějších je přeprava. Mesopleustes abyssorum jsou slabí plavci, takže přichycení k pohyblivému živočichovi by jim mohlo pomoci překonávat větší úseky mořského dna, než by zvládli sami.

Mořští pavouci by také mohli sloužit jako pohyblivá místa pro setkávání. V rozsáhlém prostředí, kde mohou být jednotliví živočichové široce rozptýleni, by přichycení ke stejnému hostiteli mohlo různonožcům usnadnit setkání s potenciálními partnery.

Další možností je ochrana. Přichycení k mnohem většímu živočichovi by mohlo některým predátorům ztížit přístup k různonožcům.

Roli může hrát také potrava. Hluboké moře je prostředí, kde mohou být zdroje vzácné a nerovnoměrně rozmístěné. Cestování s pohyblivým hostitelem by mohlo malým korýšům pomoci dostat se do oblastí s větším množstvím potravy rozptýlené ve vodě nebo usazené na dně.

Život v hlubokém moři zůstává záhadou

Zjištění jsou zajímavá právě proto, že v těchto hloubkách je možné provádět jen velmi málo přímých pozorování. Mnoho toho, co vědci o hlubokomořských živočiších vědí, pochází ze vzorků získaných pomocí sítí nebo jiného odběrového vybavení, které může odhalit anatomii a genetiku, ale nemusí ukázat přirozené chování.

Robotická vozidla, jako je SuBastian, umožňují vědcům sledovat živočichy při vzájemných interakcích v jejich přirozeném prostředí a poskytují informace, které by jinak nebylo možné získat.

Studie zatím nepotvrzuje, zda různonožci mořské pavouky cíleně vyhledávají nebo zda jim tento vztah přináší měřitelnou výhodu pro přežití. Výzkumníci uvádějí, že k rozlišení mezi náhodným kontaktem, strategií šíření a specializovanou adaptací na život v hlubokém mořském dně budou zapotřebí další pozorování přímo v přirozeném prostředí, genetické studie populací a výzkum potravní ekologie.

Prozatím tato pozorování ukazují, kolik toho v hlubokém oceánu stále zůstává skryto. Dokonce i drobný korýš držící se nohy mořského pavouka může odhalit ekologický vztah, který vědci dosud nikdy nezdokumentovali.